wake up.

5. ledna 2014 v 11:20 | Sandra Jean Johnson |  These shits I hate.
znáte to. v neděli večer jdete spát, po neděli následuje pondělí takže škola. je na vás, jestli se tam těšíte, nebo ne. ráno vstáváte, vyčistíte si zuby, učešete se a já nevim co ještě. pak jdete do školy, párkrát se přihlásíte, paráda, jdete domů. super, tak asi takhle by to mělo normálně vypadat, že?

celej víkend se učim. děják, matika, příroďák, zemák, čeština, francoužština a další předměty pořád dokola. kvůli čemu? ha, dobrá otázka. mě je to k úplnýmu hovnu. v neděli jdu spát a těšim se na těch 7 hodin, ve kterejch si dělam co chci a fakt si přeju, aby těch 7 hodin bylo nekonečnejch. ale neni, a proto mě ve čtvrt na sedm ráno budí budík. nesnášim ten zvuk. i přesto, že mam všechno hotový, patnáct minut sedim na posteli a vzpamatovávam se z toho, že se pět dní pořádně nevyspim. nejradši bych brečela.
jedu tam, a počitam minuty, který mi ještě zbývaj, než budu muset otevřít dveře tý žlutý budovy, která vypadá jako věznice zkřížená s kasárnou. jezdim autem. to potom, co autobusem začali jezdit nějaký primitivní individua. navíc, stejně tim zkurvenym malym autobusem se stejnejma lidma pojedu ve dvě zpátky, jednou denně mi to stačí. vystupuju na zastávce a jdu po chodníku, vyhejbam se lidem, který si to tam pravděpodobně spletli s kavárnou, protože tam normálně stojej a debatujou. ty jsou důvodem, proč mam už od rána náladu "nahovno". nejradši bych ty dveře přešla a šla dál.
pak vcházim do třídy a vidim ty tupý xichty a mezi nima dva lidi, kterym bych obličej vyráchala v nějaký hodně nechutný a hodně horký věci. vařící sračky, to by šlo. kromě tehle dvou lidí je tam jedna osoba, kterou mam ráda a jedna osoba, kterou mam hodně ráda. a pak těch 24 dalších idiotů, o který se víceméně nezajímam. když se mě spolusedící zeptá, jak se mam, nastává u mě vnitřní dilema- lhát/říct pravdu? na lhaní jsem moc unavená a pravdu se bojim připustit. takže to radči ignoruju, až do chvíle, než se mě zeptá, proč neodpovídam. na tohle mam odpověď, dokonce pravdivou, takže odpovídam celkem ihned. "nerada mluvim". na tohle se dočkam další stupidní věty- "já bych si vymyslel lepší výmluvu". jako fakt? celej život po nás chtěj, abysme mluvili pravdu, ale když se nám ta pravda zdá nepravdivá, hned je to lež? tenhle člověk většinou zapříčiňuje, že mam náladu "napíču".
dřepim ve škole osm hodin. celou dobu se dívam, jak ubíhaj minuty na hodinách, přitom mě nervozitou bolí břicho a přemáham slzy. o přestávkách vidim, jak se kolem mě smějou lidi a vzpomínam, kdy jsem se naposledy smála s někym jinym, než se svym imaginárnim kámošem. je to divný? asi jo.
doma se mě ptaj "co bylo ve škole?" a já zcela pravdivě odpovim nic, protože pro mě je celá základní škola ztráta času, takže to vnímam jako velký "nic".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miss unknown Miss unknown | Web | 5. ledna 2014 v 17:49 | Reagovat

Páni! Ze všech blogů, který jsem za tyhle prázdniny prohlídla je ten tvůj nejlepší. Máš úplně skvělý styl psaní. A dobré názory.
S tou třídou s tebou úplně souhlasím. Jeden spolužák už mi tak půl roku nosí do školy nějakou pistoli, bezprdele. -.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama